Před vlastní instalací je rozumné shromáždit informace o konfiguraci vašeho hardwaru. Zjistěte si výrobce a model každé karty ve vašem stroji; zjistěte čísla IRQ a DMA. Nejspíš tyto informace potřebovat nebudete, ale jestliže ano, budete je potřebovat naléhavě.
Chcete-li provozovat "dual-boot" systém (Linux a současně DOS či Windows), uspořádejte si disk tak, aby tam bylo místo pro Linux. Jste-li moudří, nejdřív si vše zazálohujete!
Máte-li EIDE/ATAPI CDROM (což je v současnosti normální), zkontrolujte nastavení BIOSu vašeho počítače a zjistěte, dokáže-li z CD-ROM bootovat. Většina strojů vyrobených po polovině roku 1997 to dokáže.
Je-li váš stroj takový, změňte aktuální nastavení BIOSu tak, aby byl CD-ROM kontrolován jako první. Toto nastavení se obvykle vyskytuje v submenu 'BIOS FEATURES' v menu konfigurací BIOSu.
Pak vložte instalační CD-ROM. Restartujte počítač.
Máte-li SCSI CD-ROM, můžete taky většinou bootovat z něho, ale je to trochu víc závislé na motherboardu a BIOSU. Ti, kdož vědí dost na to, aby utráceli peníze za SCSI CD-ROM navíc, pravděpodobně vědí i jak vyřešit tohle.
Vytvořte instalační diskety
Nabootujte mini-Linux z disket, abyste získali přístup na CD-ROM.
Připravte linuxový souborový systém. (Jestliže jste needitovali diskové oddíly dříve, budete to muset udělat nyní.)
Nainstalujte základní produkční Linux z CD-ROMu.
Nabootujte Linux z pevného disku.
(Volitelně) Naistalujte další software z CD-ROMu.
Toto jsou základní části instalační distribuce:
Soubory README a FAQ. Ty budou obvykle umístěny v hlavním adresáři vašeho CD-ROM a budou čitelné, jakmile namountujete CD-ROM pod Linux. (V závislosti na tom, jak byl CD-ROM vytvořen, mohou být čitelné i v MS-DOSu či Windows). Je opravdu vhodné si tyto soubory přečíst okamžitě, jakmile k nim máte přístup, abyste zachytili upozornění na důležité aktualizace a změny.
Několik boot-disketových obrazů (často ve zvláštním adresáři). Není-li váš CD-ROM bootovatelný, jeden z těchto souborů budete muset nahrát na disketu, abyste vytvořili bootovací disketu. Vyberete si jeden ze zmíněných obrazů disket, v závislosti na typu hardwaru který máte.
Prolémem zde je skutečnost, že některé ovladače hardwaru kolidují s jinými. Místo snah o vyladění hardwarových problémů ve vašem systému je znazší použít bootovací obraz, který obsahuje jen ty ovladače, které potřebujete. (To má i příjemný vedlejší účinek, že si vytvoříte menší kernel.)
Obraz záchranné (rescue) diskety. To je disketa obsahující základní kernel a nástroje pro obnovu poškození v případě některých kolizí kernelu nebo bootovacího bloku na vašem pevném disku.
RAWRITE.EXE. To je MS-DOSový program, který zapisuje obsah souboru (např. bootovacího obrazu) přímo na disketu, bez nutnosti formátovat ji.
Tento program budete potřebovat jedině v případě, že hodláte vytvářet bootovací disketu v prostředí MS-DOSu. Máte-li přístup k UNIXové mašině s disketovu jednotkou, můžete vytvořit diskety tam pomocí příkazu 'dd', případně pomocí dodavatelem poskytovaného skriptu. Přečtěte si manuálovou stránku pro dd(1) a požádejte vašeho místního UNIXového guru o pomoc. Dále v tomto dokumentu jsou příklady na použití dd.
CDčko samotné. Účelem bootovacího disku je připravit váš stroj k zavedení root, nebo instalačních disků, které jsou zas jen jednotkami pro přípravu vašeho hard-disku a zkopírování částí CD-ROMu na něj. Je-li váš CD-ROM bootovatelný, můžete nabootovat z něho a přeskočit přímo k přípravě vašeho disku.